„Svoboda je jako kyslík. Dokud je ho dost, málokdo si všimne, jak je důležitý.“
Každý rok si 17. listopadu připomínáme Den boje za svobodu a demokracii a zároveň Mezinárodní den studentstva. Tento významný den nám připomíná, že svoboda a možnost říkat svůj názor nejsou samozřejmostí, ale hodnoty, o které se musí pečovat a které je potřeba chránit. Někdy je dobré se zastavit a zamyslet se nad tím, co všechno můžeme díky svobodě dělat – učit se, cestovat, volit, vyjadřovat svoje myšlenky bez strachu.
Význam 17. listopadu nesouvisí pouze se Sametovou revolucí roku 1989, kdy lidé po desítkách let komunistické diktatury vyšli do ulic a zasloužili se o návrat demokracie. Právě studentská demonstrace v Praze ale v tento den spustila události, které nakonec vedly k pádu režimu vlády jedné strany a k zásadní změně v naší zemi – přerod v demokratickou společnost. Proto si tento den spojujeme s odhodlaným bojem za svobodu.
Je však potřeba připomenout i rok 1939, kdy stejný den získal tragický význam. V té době byl náš stát okupován nacistickým Německem. Po studentských protestech proti okupaci nacisté uzavřeli české vysoké školy, devět studentských představitelů popravil a více než 1 200 studentů bylo odvlečeno do koncentračního tábora Sachsenhausen. I proto je 17. listopad dodnes připomínán jako Mezinárodní den studentstva, jediný mezinárodní svátek, který má původ v České republice.
Pro nás ve škole je tento den skvělou příležitostí zamyslet se nad tím, co znamená žít ve svobodné zemi. Můžeme se učit z historie, diskutovat o ní, klást otázky, nesouhlasit a hledat odpovědi – to je podstata demokratické společnosti. A také si uvědomit, že demokracie není jen slovo z učebnice, ale způsob života, který se dotýká nás všech.
Když si tedy 17. listopadu připomínáme události minulosti, nejde o žádné dávné dějiny z prachu učebnic. Jde o příběhy lidí, kteří měli odvahu postavit se proti útlaku a bezpráví ve společnosti, na skupinách i jednotlivcích. A není jen vhodné, ale přímo nutné si v dnešní době připomínat, jak důležité je uvědomovat si, co máme, v jaké době a zemi žijeme, a že cesta ke svobodě a demokracii nikdy není a nebyla samozřejmostí – ba právě naopak. A že je potřeba nabyté hodnoty bránit.
